Organizace, kterou řídím, se jmenuje Jihoměstská sociální. Je trošku zvláštní, protože to je jediná akciová společnost zřizovaná městem na poskytování sociálních služeb. Máme tři registrované služby – domov pro seniory, odlehčovací služba a pečovatelská služba, s tím, že v tuhle chvíli jsme při přespočtených úvazcích na nějakých sto šedesáti zaměstnancích.
ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI
V sociálních službách je obecně víc žen. V naší organizaci je na sociální služby mužů poměrně dost, ale samozřejmě jsou pořád ve výrazné menšině. A co se týká věku, jsou to spíš lidé starší. Ve věku řekněme 55+ máme třeba ke 40 % zaměstnanců. V sektoru sociálních služeb si nemůžeme úplně moc vybírat. Vítáme zaměstnance bez ohledu na věk nebo pohlaví. Důležité je, aby se chtěli věnovat té práci a aby chtěli pečovat. Co se podařilo v posledních pár letech, je, že se posunuly finanční možnosti, které máme pro placení zaměstnanců. Takže když to srovnám se situací před osmi lety, kdy jsem v sociálních službách začínal, tak jsme skutečně někde jinde a jsme prostě schopní ty lidi platit alespoň trochu konkurenceschopně. Ale není to tak, že by to ti lidé chodili dělat úplně pro peníze. Prostě k tomu člověk musí mít alespoň nějaký vztah. Dovednosti jsme schopní ho naučit, když je vůle. Kvalifikaci si může doplnit, ale musí o to mít zájem, musí ho to naplňovat.
FLEXIBILITA PRÁCE
Část zaměstanců v péči jede na směnný provoz, což může být řekněme nástroj větší flexibility, ale taky nemusí. Některé dny mají delší, ale zase pak některé dny mají volno. Máme různé režimy a ty si lidé můžou vybrat. Zároveň pracujeme s částečnými úvazky. Třeba cílová skupina maminek po mateřské je určitě zajímavá, takže i na ně míříme.
Pečovat na dálku ještě úplně neumíme. Někteří pracovníci v administrativě nebo sociální pracovníci mohou využít home office, ale tím, že naprostá většina našich zaměstnanců pečuje, tak tam prostě pro ně práce na dálku skutečně nejde. Nějak globálně to nastavené nemáme. My jsme se těch lidí samozřejmě ptali, i když ne specificky na flexibilitu – tam prostor není. Ale takhle řešíme s lidmi třeba benefity nebo systém odměňování. Zrovna teď na to máme komisi, ve které ani vedení není.
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI NAD RÁMEC ZAKONNÝCH POVINNOSTÍ
Specifičnost naší bezpečnosti práce vidím například v prevenci úrazů a třeba péči o zdraví zad. Školíme zaměstnance ve správné manipulaci s klientem. V rámci prevence máme fyzioterapeuta a maséra jako v podstatě takový firemní benefit, což mohou i v pracovní době jednou měsíčně zaměstnanci využít na pracovišti.
S agresivním klientem se samozřejmě setkává každá sociální služba. V takovém případě se s ním pracuje, ve spolupráci s pečovatelem nebo pečovatelkou, případně klíčovým pečovatelem nebo klíčovou pečovatelkou, sociální pracovnicí a vedoucí služby. V případě, že to nejde vyřešit rozumně, tak do toho přibíráme i sociální pracovníky ze sociálního odboru z obce. Spíš jsou to příklady ne vyloženě agresivity, ale třeba toho, že je tam nějaký problémový člen domácnosti, mohou to být drogy, alkohol, atd. A tam, kde to prostě nejde, odstupujeme od péče.
SPECIFIKA PRÁCE V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH
Já si myslím, že nemá tolik specifik, jako by se mohlo na první pohled zdát. Myslím si, že ve spoustě věcí v sociálních službách se musíme chovat jako v každém jiném sektoru. Ještě před pár lety nebylo úplně normální, aby organizace v sociálních službách měly HR oddělení. A dnes už se tam dostáváme. Stejným způsobem je to o PR a o komunikaci.
Určitě se posouvá vzdělávání zaměstnanců, které je tedy dané ze zákona, ale často je vnímáno spíš jako negativní povinnost. My překračujeme tu kvótu, která je daná zákonem, protože si myslíme, že to je jedna z těch věcí, kterou lidem můžeme nabídnout.
Do sociálních služeb většinou jdou lidé, kterým to dává smysl, je to pro ně naplňující, a pak tam jsou vidět jasné výsledky. To znamená, není to jenom o tom, že teoreticky prostě posílám někam nějakou tabulku nebo papír, ale reálně pečujeme o lidi a reálně jim pomáháme.