Domov U Biřičky v Hradci Králové je pobytová služba pro seniory – takže domov pro seniory, domov se zvláštním režimem. Zřizovatelem je Královehradecký kraj. Kapacita je 334 lůžek, zaměstnanců téměř 250. Každý boží den to nese něco krásného, něco, co se řeší s lidmi, nějaké problémy, které provoz přináší. Je to velmi pestré, ať už je to kolem jídla, kolem úklidu, kolem samotné péče o klienty, kolem zdravotní péče. Pracují tam báječní lidé – skupina lidí, kteří tam chodí rádi. Řekla bych, že atmosféra je příznivá a to se samozřejmě potom odráží i v péči. Je to moc hezké zařízení, kde se krásně staráme o lidi. Domov U Biřičky – absolutní srdeční záležitost. Pracuji tam jako ředitelka.
ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI
Když vypisuji nějakou volnou pozici, nějaké výběrové řízení, tak se do něj může přihlásit muž, žena, jakéhokoliv náboženského vyznání, sexuální orientace. Já řeším to, jaké kvality si nese člověk ve vztahu k tomu povolání, které u nás má vykonávat. Pokud bychom chtěli uvažovat např. o kvótách, a chtěla jsem mít 50 % mužů a 50 % žen, tak zrovna v segmentu sociálních služeb je takový stav v podstatě nedosažitelný. Jsou jistá povolání, kam se odjakživa generují ženy. Jsou to pečovatelské profese, to znamená sociální služby, je to třeba zdravotnictví, je to třeba školství, kde samozřejmě muži také mají své příležitosti. Do výběrových řízení se mohou přihlásit stejně tak muži jako ženy, ale automaticky je charakter té práce bližší spíše ženám. Sociální služby pravděpodobně ještě nějakou hodně dlouhou dobu budou založené na tom, že tam pracují ženy. I v té pečovatelské profesi se nám muži vyskytují, v našem zařízení možná nějakých deset procent. Mužská síla je v tom kolektivu nezastupitelná, protože prostě mají sílu, a dokážou si pomoci snadněji než ženy. A mají také svůj vliv na kolektiv, protože když jsou kolektivy smíšené, funguje to lépe.
FLEXIBILITA PRÁCE
Populární home-office je v sociálních službách samozřejmě vhodný pouze pro administrativní pozice. Jinak lze uvažovat o zkrácených úvazcích nebo sdílených pracovních místech. To určitě ty ženy v mém zařízení využívají a já se snažím vyjít vstříc tam, kde to rodinná situace potřebuje, kde je zrovna péče o děti. Nebo umožňujeme třeba jiný specifický nástup do směny, než je obvyklé pro tu danou pozici, protože je prostě potřeba odvést dítě do školky.
Co se týká sdílených míst, tak to je potřeba vždycky tak, aby to třeba bylo jako půl úvazek a půl úvazek. A to je už složitější na organizování. Protože když toto ženy požadují, tak je to zpravidla vždycky ten půl úvazek, který je v dopolední době a ten protiúvazek – ten, co by byl v té druhé denní době – ten se jako složitěji obsazuje. Takže to je trošku problematické. My jsme trochu přeorganizovali činnosti tak, aby bylo více pracovních míst na dopolední směny, nebo aby to nebyly dvanáctky, ale osmičky. Takže více práce se udělá tam, kde je ta tzv. příslužba – ta osmička. Tím pádem více pozic je pro ženy, které mají děti a mohou pracovat jenom tu klasickou osmihodinovou pracovní dobu.
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI NAD RÁMEC ZAKONNÝCH POVINNOSTÍ
Vždy vyvažujeme nějaké prostředky, které jsou z veřejných peněz, využíváme určitě prostředků fondu FKSP. Takže různé masáže, sportovní aktivity, prostě takové aktivity, při kterých člověk aktivně odpočívá.
Co se týká tématu násilí, to řešíme prostřednictvím supervizí. Zaměstnavatel je v podstatě povinen to zabezpečit a zaměstnanec může nebo nemusí využít. Máme takovou dohodu, že když by se někde v kolektivu takové prvky objevily, tak supervizor, jehož činnost mě v běžném čase nijak nezajímá, mě upozorní a já už potom jinými cestami dohledám, kde se to děje. Takže to nám i v minulosti po dobu toho mého působení na tomto pracovišti, tak to nám i takto v minulosti zafungovalo.
To, co je důležité k násilí a vůbec celkové psychické pohodě v kolektivu, je vlastně ta základní organizační věc. Máme velké kolektivy, takže jeden vedoucí řídí poměrně velký počet lidí. To je trend, který bychom určitě měli zvrátit, protože tak, jak nám nastupují nové generace, tak ty nové generace mají jiné požadavky ve vztahu k tomu svému vedoucímu. A to, že to musí být člověk, který je odborníkem v té oblasti, že to musí být laskavý člověk a žádný hlupák a tak, aby ho uznávali, tak to je jedna věc. Ale další věc je, že musí mít dostatek času na to, aby s těmi lidmi byl a aby poskytoval adekvátní a dobrou zpětnou vazbu, aby oni se tam cítili dobře. Tak nemůžete mít prostě dvacet pět lidí pod sebou, protože uděláte jen rutinní nejnutnější personální práci, ale vlastně nejdete s těmi lidmi do hloubky. A když nejdete do hloubky, nemůžete ani detekovat, že se tam někde násilí projevuje. Takže tou základní metodou, jak řešit a odhalovat tyhle věci, je dostatek času vedoucího. Tak toto i vnímáme. Snažím se kolektivy zmenšovat. Ne, že by se to dařilo úplně všude, ale jdeme tímto směrem.
SPECIFIKA PRÁCE V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH
Je to práce lidí proti lidem, o péči o skupinu lidí, kteří nějakým způsobem na něco nestačí. Je to pomáhající profese, klasická, která má velkou zátěž a velká rizika v tom, že ti lidé se mohou brzo unavit. Řada z nich je ohrožena syndromem vyhoření. Řada z nich se realizuje, protože má nějaké svoje sekundární důvody. Možná chybně není společností tak hodnocena, jak si zaslouží. Ale to není problém jenom těchto profesí. Je to práce, která má obrovský smysl, stejně jako vlastně všechny pomáhající profese.